Bývalá lékárna U Bílého jednorožce, Pivovarská čp. 28
Poprvé je dům doložen k roku 1401, kdy patřil Václavovi ze Slavětína. Od té doby se zde vystřídali majitelé s různými řemesly: krejčí, soukeník, sladovník, zlatník… Nejzajímavější vlastníci budovy byli v předbělohorské době. V roce 1600 koupil dům se sladovnou a pivovarem lounský radní Urban Rezler z Lišic. Když však následujícího roku zemřel, většinu jeho majetku zdědila vdova Ludmila, dcera řezníka Jana Steklého ze Slaného, prý ovšem na úkor Urbanova syna z prvního manželství. Lounský kronikář Mikšovic líčí, jak se sirotku stala taková křivda, jaká nebyla slýchána od založení města Loun. Ludmila však do manželství přinesla značný majetek, který Urban prodal. Ještě mladá vdova se brzy podruhé vdala za Jana Theodora Sixta z Ottersdofu, příslušníka zámožné pražské rodiny. Bydleli asi většinou v Praze, ale roku 1603 je doložen jejich pobyt v Lounech. Sixt se později účastnil stavovského povstání, r. 1621 měl být dokonce popraven, ale dostal milost. Tehdy však byl jejich lounský dům již delší dobu prodán Urbanovi Chomutovskému.
Dalším významným majitelem budovy se roku 1732 stal Jan Václav Tajsik, který se nejprve stal obecním starším a pak byl dvacet let lounským konšelem. V domě zemřel dne 11. února 1773 jako královský rychtář. Právě on svůj dům nákladně přestavěl do dnešní podoby s barokní fasádou a vstupními vraty, která truhlář zhotovil roku 1768, jak sám na vrata poznamenal.
V roce 1775 dům od své sestry získala Františka Benišková, rozená Tajsiková a její manžel Václav Beniško sem přestěhoval lékárnu, kterou jeho otec provozoval na rohu Bezejmenné a Pražské čp. 83 u masných krámů (dnes hračkárna). Od roku 1789 vlastnil dům lékárník František Josef Kajl, původem z Kadaně a 1820 jeho živnost převzal syn Jan Arnošt Kajl. V roce 1852 dům za 20 000 zlatých koupil Bedřich Sekera, lékárník původem z Mnichova Hradiště. Ten byl jeden rok (1861–62) lounským starostou. Po jeho smrti lékárnu převzal syn Karel Sekera, známý jako zakladatel lounského hasičského sboru. Ještě roku 1905 lékárnu převzal Karlův syn Theodor Sekera, který o 5 let později lékárnu U Bílého jednorožce přestěhoval do domu čp. 117 na Pražské ul. (dnes U Alexandrů, GE Money Bank). Dům čp. 28 však ještě během druhé světové války patřil rodině Sekerů, roku 1935 se zde narodil PhDr. Jan Sekera, první ředitel Galerie Benedikta Rejta.
Lékárna U Bílého jednorožce v domě byla 135 let (1775–1910). Proto se Pivovarské ulici po nějakou dobu říkalo také Lékárnická. Pojmenovat lékárnu podle jednorožce bylo velmi obvyklé (stejně v Libochovicích, Klatovech, Plzni, Táboře a mnohde jinde). Říká se, že jednorožec pouhým dotykem svého rohu probudí člověka k životu a vyléčí mnoho nemocí. I někteří starověcí lékaři připisovali rohu léčivé a magické vlastnosti. Dlouho přežívala pověst, podle níž jednorožcův roh čistí vodu a zneškodňuje jedy. Snad měli na mysli zub narvala nebo roh nosorožce. Poetický název se v Lounech stěhoval společně s lékárnou. Z domu U Alexandrů přešel na náměstí, kde byla lékárna U Bílého jednorožce v letech 1916–1965 v domě čp. 126.
Již v roce 1972 patřil dům čp. 28 muzeu, ale dlouho zde ještě bydleli nájemníci. Roku 1985 byla dokončena rekonstrukce budovy, do níž se z protějšího domu přesunula administrativa muzea. Tehdy byla na dvoře zbourána nepůvodní přístavba – východní křídlo, čímž se v přízemí i v patře jižního a západního traktu v plné míře odhalily renesanční arkády, pro Louny typický prvek. Také sklepní sál byl upraven pro přednáškové a jiné veřejné účely. Sklep má pět různě velkých místností v rozličných úrovních, nejhlubší je přes 10 m pod povrchem dvora. Rozlehlost sklepů souvisí s pivovarskou a sladovnickou minulostí domu.
V roce 1775 dům od své sestry získala Františka Benišková, rozená Tajsiková a její manžel Václav Beniško sem přestěhoval lékárnu, kterou jeho otec provozoval na rohu Bezejmenné a Pražské čp. 83 u masných krámů (dnes hračkárna). Od roku 1789 vlastnil dům lékárník František Josef Kajl, původem z Kadaně a 1820 jeho živnost převzal syn Jan Arnošt Kajl. V roce 1852 dům za 20 000 zlatých koupil Bedřich Sekera, lékárník původem z Mnichova Hradiště. Ten byl jeden rok (1861–62) lounským starostou. Po jeho smrti lékárnu převzal syn Karel Sekera, známý jako zakladatel lounského hasičského sboru. Ještě roku 1905 lékárnu převzal Karlův syn Theodor Sekera, který o 5 let později lékárnu U Bílého jednorožce přestěhoval do domu čp. 117 na Pražské ul. (dnes U Alexandrů, GE Money Bank). Dům čp. 28 však ještě během druhé světové války patřil rodině Sekerů, roku 1935 se zde narodil PhDr. Jan Sekera, první ředitel Galerie Benedikta Rejta.
Lékárna U Bílého jednorožce v domě byla 135 let (1775–1910). Proto se Pivovarské ulici po nějakou dobu říkalo také Lékárnická. Pojmenovat lékárnu podle jednorožce bylo velmi obvyklé (stejně v Libochovicích, Klatovech, Plzni, Táboře a mnohde jinde). Říká se, že jednorožec pouhým dotykem svého rohu probudí člověka k životu a vyléčí mnoho nemocí. I někteří starověcí lékaři připisovali rohu léčivé a magické vlastnosti. Dlouho přežívala pověst, podle níž jednorožcův roh čistí vodu a zneškodňuje jedy. Snad měli na mysli zub narvala nebo roh nosorožce. Poetický název se v Lounech stěhoval společně s lékárnou. Z domu U Alexandrů přešel na náměstí, kde byla lékárna U Bílého jednorožce v letech 1916–1965 v domě čp. 126.
Již v roce 1972 patřil dům čp. 28 muzeu, ale dlouho zde ještě bydleli nájemníci. Roku 1985 byla dokončena rekonstrukce budovy, do níž se z protějšího domu přesunula administrativa muzea. Tehdy byla na dvoře zbourána nepůvodní přístavba – východní křídlo, čímž se v přízemí i v patře jižního a západního traktu v plné míře odhalily renesanční arkády, pro Louny typický prvek. Také sklepní sál byl upraven pro přednáškové a jiné veřejné účely. Sklep má pět různě velkých místností v rozličných úrovních, nejhlubší je přes 10 m pod povrchem dvora. Rozlehlost sklepů souvisí s pivovarskou a sladovnickou minulostí domu.
