Bývalé Krakešovo truhlářství, Pivovarská čp. 189
Jak napovídá číslo popisné, které vybočuje z jinak souvislé řady čísel, původně byl dům čp. 189 spojen se sousedním domem čp. 42. Podokapní římsa obou domů je stále kontinuální, také sklep částečně zabíhá i pod sousední parcelu a po oddělení domu roku 1790 byla jeho jednotná prostora rozdělena příčkou a vybudován nový vstup ze dvora. První zmínka o domu je z roku 1411, kdy jej vlastnil Mikuláš Šiling. Z řemesel držitelů domu, kteří se často střídali, známe řeznické, ševcovské či kožišnické. Ovšem pak v letech 1506–1607 měla dům jediná rodina Stodolova. Totéž platí i pro dobu po třicetileté válce, kdy cena domu prudce poklesla. V roce 1650 dům získal lazebník Martin Pletinger, a jeho potomci se zde udrželi až do roku 1756. Roku 1790 Jakub Schütz prodal západní (z větší části nepodsklepenou) polovici domu (čp. 42) manželům Pötzovým a východní na rohu uličky (čp. 189) později získal jeho syn.
Původní gotický dům byl na místě čp. 189 a patřila k němu ještě chodba se vstupem z Pivovarské ul. sousedního domu čp. 42, jehož větší část sloužila jako dvůr. Asi v 16. stol. došlo k rozšíření stavby po celé šířce parcely. Po rozdělení domu připadl hlavní vchod z ulice s původním číslem popisným k oné pozdější přístavbě. Do přízemí domu čp. 189 byl proražen vstup z postranní uličky a do patra se vcházelo po dřevěné pavlači z prostoru za kostelem. Do sklepa, kde byla studna, byl proražen nový vchod ze dvora.
Již před rokem 1900 měl v domě prodejnu a sklad nábytku Josef Krakeš. Ten bydlel a své truhlářské řemeslo provozoval ve Sladovnické ulici čp. 21, kam se r. 1885 přiženil, když si vzal dceru lounského stavitele Emiliana Chládka (autora např. někdejšího cimbuří na Žatecké bráně). Po smrti Josefa Krakeše (†1918) se firmy ujal jeho syn Jaroslav, který roku 1923 středověký dům na Pivovarské 189 zásadně přestavěl a do průčelí v přízemí i v poschodí vsadil velká výkladní okna. Vytvořil nový vstup z ulice a do patra točité kovové schodiště. O deset let později rozšířil dílnu ve Sladovnické ulici zbouráním domů čp. 20, 21 a 22 a stavbou nové budovy s výrobnou a prodejnou nábytku i s byty. Dům čp. 189 pak sloužil jen jako sklad nábytku. Jeho výroba po válce ve znárodněné dílně skončila, prostory bývalé truhlárny připadly družstvu DRUTEP k výrobě hřebenů a koupelové soli, ale prodejna nábytku PRONA je zde dosud.
V polovině roku 1962 bylo bývalé skladiště nábytku předáno muzeu k výstavním účelům. Lidé zde shlédli např.: Výstavu amatérské fotografie, Koláže Jiřího Koláře, Pravěké osídlení v Březně u Loun. Právě v tomto domě také zprvu sídlila roku 1966 založená Galerie Benedikta Rejta, než se přestěhovala do bývalého pivovaru a dalších domů. V letech 1987–1991 se budova nákladně rekonstruovala. Zmizely výlohy i dveře z ulice, byl obnoven vchod z postranní uličky a vytvořeno nové schodiště, pod kterým byl vybudován nový vstup do sklepa (a zaslepen stávající ze dvora). Nebyla ovšem realizována nadzemní chodba propojující 1. patro s domem Sokolů z Mor. Po několika krátkodobých výstavách byla roku 1997 v patře otevřena stálá přírodovědná expozice Krajina v srdci Evropy, dle scénáře geologa Antonína Hluštíka. Tu však v letech 2017 a 2019 nahradily expozice Stepi Lounského středohoří a Za krásou kamenů.
Původní gotický dům byl na místě čp. 189 a patřila k němu ještě chodba se vstupem z Pivovarské ul. sousedního domu čp. 42, jehož větší část sloužila jako dvůr. Asi v 16. stol. došlo k rozšíření stavby po celé šířce parcely. Po rozdělení domu připadl hlavní vchod z ulice s původním číslem popisným k oné pozdější přístavbě. Do přízemí domu čp. 189 byl proražen vstup z postranní uličky a do patra se vcházelo po dřevěné pavlači z prostoru za kostelem. Do sklepa, kde byla studna, byl proražen nový vchod ze dvora.
Již před rokem 1900 měl v domě prodejnu a sklad nábytku Josef Krakeš. Ten bydlel a své truhlářské řemeslo provozoval ve Sladovnické ulici čp. 21, kam se r. 1885 přiženil, když si vzal dceru lounského stavitele Emiliana Chládka (autora např. někdejšího cimbuří na Žatecké bráně). Po smrti Josefa Krakeše (†1918) se firmy ujal jeho syn Jaroslav, který roku 1923 středověký dům na Pivovarské 189 zásadně přestavěl a do průčelí v přízemí i v poschodí vsadil velká výkladní okna. Vytvořil nový vstup z ulice a do patra točité kovové schodiště. O deset let později rozšířil dílnu ve Sladovnické ulici zbouráním domů čp. 20, 21 a 22 a stavbou nové budovy s výrobnou a prodejnou nábytku i s byty. Dům čp. 189 pak sloužil jen jako sklad nábytku. Jeho výroba po válce ve znárodněné dílně skončila, prostory bývalé truhlárny připadly družstvu DRUTEP k výrobě hřebenů a koupelové soli, ale prodejna nábytku PRONA je zde dosud.
V polovině roku 1962 bylo bývalé skladiště nábytku předáno muzeu k výstavním účelům. Lidé zde shlédli např.: Výstavu amatérské fotografie, Koláže Jiřího Koláře, Pravěké osídlení v Březně u Loun. Právě v tomto domě také zprvu sídlila roku 1966 založená Galerie Benedikta Rejta, než se přestěhovala do bývalého pivovaru a dalších domů. V letech 1987–1991 se budova nákladně rekonstruovala. Zmizely výlohy i dveře z ulice, byl obnoven vchod z postranní uličky a vytvořeno nové schodiště, pod kterým byl vybudován nový vstup do sklepa (a zaslepen stávající ze dvora). Nebyla ovšem realizována nadzemní chodba propojující 1. patro s domem Sokolů z Mor. Po několika krátkodobých výstavách byla roku 1997 v patře otevřena stálá přírodovědná expozice Krajina v srdci Evropy, dle scénáře geologa Antonína Hluštíka. Tu však v letech 2017 a 2019 nahradily expozice Stepi Lounského středohoří a Za krásou kamenů.
Dům se v restituci vrátil dědicům původního majitele Jar. Krakeše a muzeum jej užívá v nájmu.
